Cauko,na tomto blogu prave probihaji upravy. Nenech se rusit .


AKTUALIZACE
25.5.2015
Doplnovani fotek do fotogalerie Celeste Buckingham.
Pridane pisnicky s texty.



5.KAPITOLA 1.cast

2. dubna 2015 v 14:08 | autor Niki
Je tu ticho. Světlo je tlumené. V téhle posteli je tak příjemně a teploučko.
Hmm... Otevírám oči a prožívám chvilku klidu a míru, vychutnávám si pohled
na velmi zvláštní neznámý prostor, který mě obklopuje. Nemám nejmenší
tušení, kde jsem. Čelo postele za mou hlavou má tvar obrovského slunce. Je mi
nějak povědomé. Místnost je rozlehá a vzdušná, luxusně zařízená v hnědé, zlaté
a béžové. To už jsem někde viděla. Kde jenom? Můj otupený mozek se těžce
prodírá nedávno získanými vizuálními vzpomínkami. Ty bláho. Já jsem v hotelu
Heathman. v apartmá. V podobném pokoji jsem přece byla s Kate. Tenhle
vypadá větší. A sakra, jsem v apartmá Christiana Greye. Jak jsem se sem
dostala?


Zvolna se mi vybavují útržkovité vzpomínky na minulou noc. Pití - ach ne, to
pití - telefonát - ach bože, ten telefonát - zvracení - proboha, to zvracení. José a
pak Christian. Ach ne. V duchu jsem takhle malinká. Nepamatuju si, jak jsem se
sem dostala. Mám na sobě svoje tričko, podprsenku a kalhotky. Žádné ponožky.
Žádné džíny. Do háje.
Podívám se na noční stolek. Je na něm sklenice pomerančového džusu a dvě
bílé tablety. Advil. Jenom takový maniak jako on může myslet na všechno.
Sedám si a polykám prášky. Vlastně se necítím až tak zle, nejspíš mnohem lip,
než si zasluhuju. Pomerančový džus chutná božsky.
Ozývá se zaklepání na dveře. Srdce mi skáče až do krku, takže nedokážu
promluvit. I tak otevírá dveře a vchází dovnitř.
No to mě podrž, on byl cvičit. Má na sobě šedé sportovní kalhoty, které mu
tím způsobem visí z boků, a šedé triko, které je propocené stejně jako jeho vlasy.
Christian Grey se potí, to zjištění se mnou dělá zvláštní věci. S důkladným
nádechem zavírám oči. Jsem jako dvouleté dítě - když pevně zavřu víčka, jako
bych tu nebyla.


"Dobré ráno, Anastasie. Jak se cítíš?"
"Lip, než si zasloužím," zadrmolím.
Opatrně na něj vykouknu zpod řas. Pokládá na židli velkou nákupní tašku a
chytá do rukou oba konce ručníku, který má pře hozený kolem krku. Upře na
mě ten svůj temně šedý pohled a já jako obvykle netuším, co se mu honí hlavou.
Umí tak dobře skrývat myšlenky a pocity.
"Jak jsem se sem dostala?" Můj hlas zní tence, zkroušeně.
Sedá si na okraj postele. Je tak blízko, že bych se ho mohla dotknout, tak
blízko, že ho cítím. Božínku... pot, sprchový gel a Christian. To je opojný
koktejl - o moc lepší než margarita, to už můžu tvrdit z vlastní zkušenosti.
"Když jsi omdlela, nechtěl jsem kožené potahy ve svém autě ohrozit tím, že
bych tě vezl až domů. Tak jsem tě vzal sem," vysvětluje lakonicky.
"To tys mě ukládal do postele?"
"Ano." Tváří se netečně.
"Zvracela jsem ještě?" ptám se tichým hláskem.
"Ne."
"To tys mě svlékal?" zašeptám.
"Ano." Tázavě zvedá obočí, protože já vzápětí šíleně ru dnu.
"Takže jsme se spolu." hlesnu. V ústech mi hrůzou vysychá, ani nejsem
schopná dokončit otázku. Jen zírám na své ruce.
"Anastasie, bylas v podstatě v kómatu. Nekrofilie není právě mým šálkem
kávy. Mám rád své ženy při smyslech a schopné vnímat," pronáší suše.
"Je mi to hrozně líto."
Jeho rty se zvedají v lehce pokřiveném úsměvu.
"Byl to velmi zábavný večer. Jen tak na něj nezapomenu."
Já taky ne - on se mi posmívá, mizera jeden. Neprosila jsem se ho, aby si pro
mě jezdil. Jenže se nějakým záhadným způsobem přihodilo, že se kvůli tomu
cítím provinile.
"Nenutila jsem tě, abys po mně slídil s nějakým bondovským programem,
který vyvíjíš pro papaláše," vyrukuju na něj. Zatváří se překvapeně, a pokud se
nemýlím, i trochu dotčeně.
"Tak za prvé, technologie na sledování mobilů se dá stáhnout z internetu. Za
druhé, moje společnost nevyvíjí ani nevyrábí žádný druh sledovacího zařízení.
A za třetí, kdybych si pro tebe nedojel, pravděpodobně by ses probudila ve
fotografově posteli, a pokud si dobře vzpomínám, nebylas zrovna nadšená z
toho, jak tě dobýval," prohlašuje kysele.
Dobýval?! Vrhnu na něj pobavený pohled. Nazlobeně mě sleduje - z očí mu
sálá ukřivděnost. Zkouším si skousnout spodní ret, abych se nerozesmála, jenže
selhávám.
"Ze kterého století jsi utekl? Mluvíš jako nějaký rytíř od dvora."
Jeho nálada se viditelně zvedá. Roztává mu pohled a jeho vý raz se mění v
uvolněný, dokonce zaznamenávám stopu úsměvu na rtech.
"To si teda nemyslím, Anastasie. Tak nanejvýš temný rytíř." S trpkým
úšklebkem zatřese hlavou. "Jedlas vůbec včera večer?" ptá se mě kriticky.
Zavrtím hlavou. K jakému to závažnému prohřešku jsem se právě přiznala?
Zatne čelisti, ale jeho netečný vý raz se nemění.
"Musíš jíst. To proto ti bylo tak zle. Upřímně, Anastasie, to je při pití pravidlo
číslo jedna." Rukou si prohrábne vlasy a já už vím, že to dělává, když je
rozzlobený.
"Hodláš mě tu dál peskovat?"
"To si myslíš, že dělám?"
"To si teda myslím."
"Máš štěstí, že tě jenom peskuju."
"Co tím chceš říct?"
"Jenom to, že kdybys byla moje, nesedla by sis týden na za dek - po tom, cos
včera předvedla. Nejedlas, opila ses, vystavila ses nebezpečí." Se zhrozeným
výrazem zavírá oči, nepatrně se zachvěje. Když se na mě znovu podívá,
probodne mě tvrdým pohledem. "Nedokážu ani pomyslet na to, co se ti mohlo
stát."
Taky se na něj zamračím. Co má za problém? Co to s ním jenom je? Prý:
Kdybych byla jeho... A to teda nejsem. I když, část mého já by možná chtěla. To
pomyšlení přebíjí moje rozhořčení nad jeho namyšleným projevem. Až se
zastydím za vrtkavost svého podvědomí - při představě, že bych byla jeho,
předvádí oslavný taneček v jasně rudé hula-hula sukýnce.
"Byla bych v pohodě. Vždyť jsem byla s Kate."
"A co ten fotograf?" vyjede na mně.
Hmm... mládě José. To si s ním ještě vyřídím.
"José to zkrátka přepísknul," pokrčím rameny.
"No tak až to přepískne příště, měl by mu někdo dát lekci slušného chování."
"Ty jsi celkem pedant, co?" zasyčím na něj.
"Eh, Anastasie. to si ani nedokážeš představit." Vědoucně přimhouří oči,
potom se šibalsky uculí. Je to odzbrojující. V jednu chvíli jsem zmatená a
rozzlobená, a v další hltám očima jeho oslnivý úsměv. Páni... jsem naprosto
uchvácená, a to jenom proto, že se směje tak zřídka. Dočista zapomínám, o čem
mluvil.
"Jdu si dát sprchu. Nebo bys chtěla jít první?" Naklání hlavu k jedné straně,
ještě pořád se usmívá. Tep se mi zrychluje a prodloužená mícha odmítá vysílat
do plic pokyny k dýchání. Jeho úsměv se rozšiřuje, zvedá ruku a palcem mi
přejíždí po tváři a přes spodní ret.
"Dýchej, Anastasie," zašeptá a vstane. "Za patnáct minut tu bude snídaně. Už
musíš umírat hlady." Odchází do koupelny a zavírá za sebou dveře.
Vydechuju vzduch, který jsem doteď zadržovala. Proč je tak zatraceně
přitažlivý? Právě teď mám chuť vstát a jít do té sprchy s ním. Takhle jsem se
ještě kvůli nikomu necítila. Vnímám, jak se ve mně bouří hormony. Ještě teď
cítím na tváři a spodním rtu cestičku, kterou tam zanechal jeho palec. Jako bych
se svíjela pod nějakou znepokojivou bolestnou. potřebou. Nerozumím tomu.
Hmm... Touha. To je ono. Takhle vypadá touha.
Lehám si zpátky na nadýchaný péřový polštář. Kdybys byla moje. Ach bože.
co bych za to dala. Je jediným mužem, který mi kdy rozproudil krev v žilách. A
zároveň na mě působí tak protichůdně; je příliš složitý až komplikovaný, a
matoucí. Nejdřív mě odmítne, pak mi pošle kolekci knih za čtrnáct tisíc dolarů a
nakonec mě sleduje jako nějaký fanatik. A navzdory tomu jsem strávila noc v
jeho hotelovém pokoji a cítím se v bezpečí. Chráněná. Záleží mu na mně
natolik, že přijel a vysvobodil mě ze situace, kterou si špatně vyložil jako
nebezpečnou. Ne, ne, on není temný rytíř, ale zachránce v lesklé zbroji -
klasický romantický hrdina - Sir Gawain nebo Sir Lancelot.
Hrabu se z jeho postele a zoufale pátrám po svých džínách. On vychází z
koupelny, je mokrý, na kůži se mu lesknou kapky vody. Ještě se neoholil a
všechno, co má na sobě, je ručník kolem pasu. A pak jsem tu já - a mé dvě holé
nemotorné nohy. Je překvapený, že už jsem vstala. Těžkne mu pohled.
"Jestli hledáš svoje džíny, nechal jsem je vyprat. Ušpinila sis je."
"Aha." Jsem rudá jako řepa. Proč mě proboha vždycky tak rozhodí?
"Poslal jsem Taylora, aby ti obstaral jiné. A taky nějaké boty. Je to v té tašce
na židli."
Čisté oblečení. Jak nečekaný bonus.
"Ehm. tak já si dám tu sprchu," zamumlám. "A díky." Co jiného můžu říct?
Popadnu tašku a prchám do koupelny, pryč od znepokojující blízkosti nahého
Christiana. Michelangelův David je proti němu nicka.
Koupelna je ještě horká a plná páry. Svlékám se a rychle vstupuju do sprchy,
už se nemůžu dočkat, až se ocitnu pod očistným proudem vody. Stéká po mně a
já nastavuju obličej jejím vítaným přívalům.
Chci Christiana Greye. Strašně moc. To je holý fakt. Poprvé ve svém životě
toužím být s mužem. Chci na sobě cítit jeho ruce a ústa.
Řekl, že má rád ženy při smyslech. Takže asi nedrží celibát. Ale o nic se
nepokusil, aspoň ne tak jako Paul a José. Tomu nerozumím. Chce mě vůbec?
Minulý týden mě nepolíbil. Odpuzuju ho snad? Ale přece jsem tady, přivedl si
mě sem. Prostě nechápu, jakou hru se mnou hraje. Co se mu honí hlavou?
Strávilas celou noc v jeho posteli a on se tě ani nedotknul, Ano. Dej si dvě a dvě
dohromady. Mé podvědomí vystrčilo svou ošklivou jízlivou hlavu. Přehlížím
ho.
Voda je teplá a konejšivá. Hmm... Mohla bych v té sprše v jeho koupelně stát
navěky. Natahuju se pro sprchový gel, voní jako on. Nádherně. Roztírám si ho
po těle a představuju si, že je to on - to on vtírá to voňavé mýdlo do mé kůže na
prsou, na břiše, mezi stehny; to jeho ruce s těmi dlouhými prsty. Srdce mi pádí
jako splašené. To je tak. příjemné.
"Je tu snídaně." Jeho zaklepání na dveře mě poleká.
"J-jasně," vykoktám překvapeně, když jsem tak krůtě vytržena z erotického
snění.
Vylézám ze sprchy a beru si dva ručníky. Do jednoho si balím vlasy ve stylu
Carmen Mirandy. Do druhého se rychle suším, ignoruju přitom ten příjemný
pocit, který vyvolává tření na mé náhle přecitlivělé pokožce.
Zalovím v tašce pro nové džíny. A zjišťuju, že mi Taylor nepřine sl jenom
kalhoty a nové conversky, ale taky světle modrou halenku, ponožky a. spodní
prádlo. Božínku. Čistá podprsenka a kalhotky
- i když takové přízemní a prosté pojmenování je v žádném případě nevystihuje.
Mají exkluzivní design luxusního evropského dámského prádla. Jemňounká,
světle modrá látka a samá krajka. Pane jo. Nevycházím z úžasu a taky jsem z
toho lehce nesvá. Hlavně když zjišťuju, že mi perfektně sedí. No jasně že sedí,
jakpak by taky ne? Při představě, jak mi Vojenský Sestřih kupuje prádlo v
některém z těch značkových obchodů, se mi hrne krev do tváří. To by mě
zajímalo, co dalšího má ještě v popisu práce.
Spěšně se oblékám. I ten zbytek je přesně má velikost. Narychlo si vysouším
vlasy ručníkem a marně se pokouším je přimět ke kázni. Jako obvykle odmítají
spolupracovat, a tak mi nezbývá nic jiného, než je sepnout do gumičky. kterou
nemám. Nějakou bych měla mít v tašce, ať už je kdekoliv. Nabírám si pořádný
doušek vzduchu do plic. Nadešel čas postavit se Panu Matoucímu čelem.
S úlevou zjišťuju, že je ložnice prázdná. Honem se rozhlížím po své tašce, ale
nikde ji nevidím. Znovu se zhluboka nadechuju a vcházím do obytného prostoru
apartmá. Je obrovský Je tu okázalá část určená k sezení, plná sedaček s měkkým
polstrováním, do detailu propracovaný konferenční stolek s hromadou velkých,
exkluzivně vypadajících knih, pracovní kout se supermoderním iMacem a
obrovská plazmová televize na zdi. Christian sedí na druhé straně pokoje u
jídelního stolu a čte si noviny. Celé to tu má velikost tenisového kurtu,
přibližně. Ne že bych hrála tenis, ale párkrát jsem při tom viděla Kate. Kate!
"Kruci, Kate!" vyjeknu. Christian ke mně zvedá oči.
"Ví, že jsi tady a stále naživu. Posílal jsem Elliotovi zprávu," říká s drobným
pobavením v hlase.
Ale ne. Vzpomínám si na ten její včerejší vášnivý taneční výstup. Všechny ty
její patentované pohyby, použité s maximálním efektem a za jediným účelem -
nic menšího než svést Christianova bratra! Co si pomyslí o tom, že jsem
skončila tady? Ještě nikdy jsem přes noc nezůstala venku. A ona je pořád s
Elliotem. Něco takového udělala jenom dvakrát a já pak pokaždé musela týden
po rozchodu snášet pohled na to její obludné králíčkové pyžamo. Bude si
myslet, že jsem taky měla sex na jednu noc.
Christian se na mě přísně zadívá. Na bílé bavlněné košili nemá dopnuté
knoflíčky u krku ani na manžetách.
"Sedni si," nařizuje mi a ukáže na místo u stolu. Přecházím pokoj a sedám si
naproti němu, jak mi přikázal. Stůl se pod tím množstvím jídla téměř prohýbá.
"Nevěděl jsem, co ti chutná, tak jsem objednal výběr ze snídaňového menu,"
věnuje mi pokřivený omluvný úsměv.
"To je ale hrozná zhýralost," zabrblám. Navzdory tomu, že jsem hladová,
vyvádí mě ta možnost volby z míry. Nakonec si vybírám lívance s javorovým
sirupem a míchaná vejce se šunkou. Christian se vrací ke své omeletě z bílků a
pokouší se skrýt uculení. Jídlo je vynikající.
"Čaj?" ptá se mě.
"Ano, prosím."
Podává mi malou konvičku s horkou vodou a sáček čaje English Breakfast na
talířku. Ježkovy oči, on si pamatuje, jak piju čaj.
"Máš mokré vlasy," vyčiní mi.
"Nemohla jsem najít fén," kuňknu rozpačitě. Ne že bych ho hl edala.
Stiskne rty do tvrdé přímky, ale neřekne nic.
"Děkuju za to oblečení."
"Rádo se stalo, Anastasie. Ta barva ti sluší."
S uzarděním klopím oči ke svým prstům.
"Myslím, že by ses opravdu měla naučit přijímat komplimenty," pokárá mě.
"Měla bych ti za ty šaty zaplatit."
Tak, a teď se na mě dívá, jako bych ho nějak urazila. Honem pokračuj u.
"Už jsi mi dal ty knihy, které samozřejmě nemůžu přijmout. Ale to oblečení.
prosím, nech mě to zaplatit," váhavě se na něj usměju.
"Anastasie, věř mi, já si to můžu d ovolit."
"Ale o to přece nejde. Proč bys mi měl kupovat oblečení?"
"Protože můžu." V očích se mu ďábelsky zablýskne.
"To, že něco můžeš, ještě neznamená, že to uděláš," namítám tiše a on se na
mě tázavě zadívá. V očích mu stále jiskří a já mám najednou pocit, že se bavíme
o něčem jiném, jenže nevím o čem. Což mi připomíná.
"Proč jsi mi vlastně posílal ty knihy, Christiane?" vydechnu měkce.
Odkládá svůj příbor a soustředěně se na mě dívá. Jeho oči teď planou nějakou
neuchopitelnou emocí. U všech svátých - až mi z toho vysychá v puse.
"No. když tě málem přejel ten cyklista - a já tě potom držel a ty ses mi snažila
očima vsugerovat, abych tě políbil. " odmlčí se a trhne rameny. "Měl jsem
dojem, že ti dlužím omluvu. A varování." Rukou si prohrábne vlasy. "Anastasie,
já nejsem typ chlapa, co na to jde přes srdce a květiny. Nenavazuji milostné
vztahy. A mám velmi zvláštní záliby. Měla bys na mě zapomenout." Zavírá oči,
jako by to na něj bylo příliš. "Jenže. něco na tobě je, takže je pro mě skoro
nemožné si od tebe udržovat odstup. Ale myslím, že toho už sis všimla."
Najednou nemám na jídlo ani pomyšlení. On si nedokáže udržet odstup?!
"Tak si ten odstup neudržuj," zašeptám.
Zalapá po dechu, samým překvapením se mu rozšiřují oči. "Ty vůbec nevíš, o
čem mluvíš."
"Tak mi to objasni."
Sedíme a zíráme na sebe, ani jeden z nás už nejí.
"Takže ty nedržíš celibát," vydechnu.
V jeho očích probleskne pobavení.
"Ne, Anastasie, to teda nedržím." Dělá pauzu, aby mi dal čas tuhle informaci
zpracovat, a já velmi pravděpodobně opět rudnu. Filtr mezi mým mozkem a
pusou je už zase mimo provoz. Nemůžu uvěřit, že jsem to vyslovila nahlas.
"Co máš v plánu na dalších pár dnů?" ptá se zastřeně.
"Dnes jdu do práce, od dvanácti. Kolik je vlastně hodin?" zpanikařím.
"Právě bylo deset; máš spoustu času. A co zítra?" Pokládá si lokty na stůl,
bradou se opírá o dlouhé sepnuté prsty.
"Začínáme s Kate balit. Příští víkend se stěhujeme do Seattlu a já budu celý
týden v práci u Claytonů."
"Už jste si v Seattlu našly bydlení?"
"Ano."
"Kde?"
"Nepamatuju si přesnou adresu. Je to někde v Pike Markét."
"Bydlím nedaleko," usměje se. "A jakou práci si hodláš v Seattlu najít?"
Kam tím svým vyptáváním míří? Inkvizice Christiana Greye je skoro stejně
nesnesitelná jako Inkvizice Katherine Kavanaghové.
"Ucházím se o nějaké stáže. Čekám, až se mi ozvou."
"Ucházíš se i o místo v mé společnosti, jak jsem ti navrhoval?"
Jako na povel červenám. No jasně, že ne! "Ehm. ne."
"A co je špatného na mé společnosti?"
"Myslíš na tvé společnosti, nebo na tvé společnosti?." ušklíbnu se na
něj.
"Skutečně jste se na mě právě ušklíbla, slečno Steeleová?" Sklání hlavu k
rameni, hádám, že se baví, ale těžko se mi to odha duje. Rudnu ještě víc a
klopím pohled ke své nedojedené snídani. Nedokážu se mu dívat do očí, když
používá tenhle tón.
"Taky bych chtěl ten ret skousnout," poznamená chraplavě.
Zalapám po vzduchu, vůbec jsem si neuvědomila, že si koušu spodní ret!
Nejspíš mám pusu dokořán. To bude pravděpodobně ta nejerotičtější věc, kterou
mi kdo v životě řekl. Strašně mi buší srdc e a mám obavy, že je slyšet můj
ztěžklý dech. Ježiši, samým vzrušením se chvěju, a to se mě ještě ani nedotknul.
Nervózně se zavrtím a očima se znovu střetnu s jeho temným pohledem.
"Tak proč to neuděláš?" hlesnu provokativně.
"Protože se tě ani nedotknu, Anastasie - aspoň dokud k tomu nebudu mít tvůj
písemný souhlas." Rty se mu pohnou v náznaku úsměvu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak podle Vas dopadl film 50 osdtinu sedi ?

Trhak
Povedeny film
Propadak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama